O pražení kávy se zajímám už pěknou řádku let, ale pořádně jsem se do něj obul v roce 2020. Miluju to, když spolu se Standou objevíme nové chutě. V tom mě prostě kafe nikdy nezačne nudit.
Paradoxně jsem ale docela konzerva. Z hrnku nejčastěji usrkávám dobrou promytou Etiopii. A že jich díky práci v pražírně vypiju. Většinou během dne zvládnu něco kolem litru.
Když zrovna nepražím, tak někde (nebo po něčem) lezu. S foťákem v ruce zkoumám architekturu a design. Baví mě sledovat, jak se mění veřejný prostor. Je to s ním stejné jako s kávou – když se to umí, tak vznikají nevšední věci.
Zkusil jsem toho dost, ale až káva mě fakt dostala. Nejdřív jako baristu, pak přímo u pražičky. První cupping mě nadchnul. Ta energie a vášeň, kterou do tak obyčejné věci může investovat? Neskutečné!
S prací v pražírně se tak zvýšil i počet vypitých hrnků. Během víkendu se docela brzdím, to dám tak půl litru. V zimě nejčastěji naturální Kolumbii, v létě zase promytou Etiopii. Nejradši mám kafe z V60 (když nepočítám první ranní). Ale když chci trochu experimentovat, sáhnu po AeroPressu.
Hlavu vypínám hlavně u lezení. A když není energie, sáhnu po knížce nebo zapnu muziku.
Kluci si stoupli před kameru a odpověděli na další otázky. Navíc zjistíte, jak to u nás vlastně vypadá.