Biokáva
Proč se to vůbec řeší?
Průmyslová revoluce byla sice obrovským požehnáním, ale zároveň tak trochu prokletím. V podstatě celé 20. století, se produkce zaměřovala hlavně na co nejvyšší výnos a efektivitu. To i přesto, že se v 60. letech objevily první hlasy moderního enviromentálního hnutí.
Těžký průmysl způsobil silné znečištění ovzduší. Spodní i povrchové vody stejně jako půdu poznamenalo zemědělství plné pesticidů a herbicidů. Zkrátka příroda dostávala co proto.
Téma ochrany životního prostředí začala širší veřejnost vnímat až ve chvíli, kdy byly vědecky podložené dopady na lidstvo. U nás to oddálil minulý režim, který se snažil kvůli dodržování „pětiletek“ tlačit průmysl hlava nehlava. Nebo spíš příroda nepříroda.
Splácení dluhu přírodě
S udržitelnými zdroji se tak začaly hledat i nové postupy pěstování a chovu. Půda byla vyčerpaná, vody znečištěné a muselo se vynakládat čím dál tím větší úsilí, aby něco vyrostlo. Což vedlo k nadužívání umělých hnojiv, GMO a pesticidů. A tak pořád dokola.
Začal tak být víc a víc žádaný přístup, který přírodu vrátí do stavu před tímhle vším. Nebo alespoň do takového, abychom ji úplně nevyčerpali.
Různá označení, stejný význam
Aby to nebylo tak jednoduché, tak takové produkty můžete nazývat více jmény. V popisu nebo názvu produktu tak můžete najít slova jako „organický“, „biologický“, „ekologický“ – a samozřejmě taky předpony „eko-“, „bio-“.
Znamenají to samé, takže mají úplně stejná pravidla. A taky pokuty ve chvíli, když je někdo používá neoprávněně.
Přísné právní předpisy
Ať už výrobce (nebo prodejce) na produkt nalepí cokoliv, musí mu to napřed potvrdit kontrolní orgán. U nás certifikaci vydavájí společnosti, které mají smlouvu s Ministerstvem zemědělství – KEZ, Biokont CZ, ABCERT AG a BUREAU VERITAS CERTIFICATION CZ. Ty navíc pravidelně i namátkově kontrolují všechny, kterým certifikát vystavili.
Kromě Zákona č. 242/2000 Sb o ekologickém zemědělství navíc podléháme Nařízení Evropské Rady č. 834/2007. Oficiální symboly jsou tak dva – klasická česká biozebra a eurolist. První je povinný vždy, druhý je u zboží mimo EU dobrovolný.
Certifikáty se vydávají minimálně na rok, maximálně však na 15 měsíců. Po uplynutí platnosti tak musí společnosti znovu žádat a dokazovat, že splňují všechna kritéria.
Na prvním místě příroda
Produkty ekologického zemědělství nesmí být pro životní prostředí zátěží. Pro jejich pěstování se tak využívají přirozeně vyskytující hnojiva a látky, které přírodu neničí. V potaz se bere i zpracování vzniklého odpadu nebo hospodaření s vodou – zkrátka se biofarmy snaží o udržitelnost.
Sice to zní pohádkově, ale po všech těch letech drancování je to extrémně složité. A kvůli tomu i nákladné.
Plantáže s biokávou se často vyskytují v blízkosti divokých pralesů. Právě tam je dostatek přirozeného stínu i půdy bohaté na živiny.
(Ne)oprávněné obavy spotřebitelů
Častými argumenty proti biopotravinám jsou kvalita a peníze. Jakost produktů se ale bedlivě hlídá a pravidelně testuje. Podle výzkumů navíc většina problémů vzniká nesprávným skladováním, ne při samotném pěstování.
Například naše biokáva nesmí přijít do styku s ničím, kde se zpracovávala „nebio“ zelená zrna. Máme nejen speciální místnost na její skladování, ale taky sudy a regály v prodejně. Před pražením navíc musíme pražičku důkladně očistit.
Cena jde ruku v ruce s vyššími náklady a často nižším výnosem plodin. S bioprodukty se navíc často spojuje i tzv. spravedlivá cena. Což je minimální možné ohodnocení dané položky tak, aby ve výrobním procesu nedocházelo k vykořisťování.
Vyplatí se to?
Určitě! Ekologické zemědělství nese svoje ovoce už dnes, v našem případě teda kávové třešně. Postupně dochází k lokálnímu obnovení přirozeného životního prostředí a snižování nákladů na odstraňování důsledků konvenčních postupů. Prostě příroda se dává dokupy – a s ní i my.