Vzpomínky na dobrou kávu I.

Vznik podniku vyvolala, mimo jiné, potřeba baleného zboží pro začínající samoobsluhy. Pracovní náplň podniku vystihuje název, ale je třeba zdůraznit, že zpracovávané suroviny byly převážně z dovozu. Do roku 1958 proběhly malé změny (stáčení vína bylo převedeno potravinářskému průmyslu) a firma v této celostátní podobě pracovala až do privatizace, organizačně začleněna pod Potravinářský obchod - generální ředitelství (PO -GŘ) v rámci Ministerstva vnitřního obchodu.

Mimo kávy zpracovávaly Balírny obchodu čaj, neloupané a loupané arašídy, celý sortiment suchých plodů a koření, sušenou zeleninu, instantní nápoje, rýži, luštěniny a a pekly zmrzlinové kornouty a to v celkem devíti výrobních závodech, v Praze, Roudnici nad Labem, Varnsdorfu (+Liberec a Chřibská), Jihlavě (+Jemnice a Pacov), Valašském Meziříčí (+Olomouc), Bratislavě, Trnavě a Popradě (+ Spišská Belá).

Nákup zelené kávy zajišťoval KOOSPOL PZO za zdroje PO GŘ, uvolňované Státní plánovací komisí nikoliv v hodnotové podobě, ale v takovém množství, aby bylo možno nakoupit plánované kvantum.

Tento mimořádný způsob přidělování deviz dával Balírnám obchodu mimořádné možnosti řízení kvality vyráběné kávy.

Zelená káva se pražila v Praze-Vysočanech, Liberci, Jihlavě, Valašském Meziříčí, Bratislavě, v Popradě a od roku 1972 v Roudnici nad Labem.


Začátkem šedesátých let se přivezla první káva z Kuby a její zpracování vyvolalo celostátní vlnu nespokojených zákazníků, protože její vlastnosti se značně lišily od ostatních v té době nakupovaných a zpracovávaných káv. Tyto hromadné reklamace a snaha výrobce ovlivňovat předem kvalitu vyráběné kávy vedly k tomu, že v roce 1964 se podařilo s nadřízenými složkami dohodnout nákup zelené kávy podle jednotných receptur. Do té doby bylo na dovozci, aby s “péčí řádného hospodáře” pro nás nakupoval zelené kávy, které považoval za vhodné z hlediska ceny a kvality a každý výrobní závod měl pro jednotlivé vyráběné druhy stanovenou cenu, do které se směs musela vejít. V roce 1965 zavedené jednotné receptury však dovozce zavazovaly, že v rámci jednoho kalendářního roku pro nás přiveze pro výrobu kávové směsi značky

"Výběrová směs” (později přejmenované na “Standard”, které se po celou dobu vyrábělo více než 80%) obsahovala:

65% zelené kávy Santos NY4, nebo jiné neprané arabiky v obdobné kvalitě,
30% praných arabik z 1., nebo 2.skupiny jakosti
a maximálně 5% robust.

Jednotlivé výrobní závody - pražírny byly od té doby povinny jednotné receptury dodržovat !


V průběhu let se tyto poměry mírně měnily, podle toho jak a kdy jsme jako stát měli hluboko do kapsy, nebo jak se měnila politická vůle to té kapsy sáhnout, ale i v nejhorší situaci se do Standardu dávalo nejvýše:

45% robust,
nejméně 10% praných arabik 1. jakosti
a nejméně 45% arabik 2.jakosti.


O takových recepturách si dnešní starší kafaři mohou nechat jenom zdát a mladí nechat vyprávět.
V dnešní době se káva "standard směs" skládá z nejhorších robust, které lze koupit.
Káva, která dříve byla nazývána standardem je nyní nabízena v obchodech a kavárnách jako káva výběrová nebo speciální.

Víte co vlastně v dnešní době pijete? Článek zde:

Zdroj: Muzeum Olomouc - výstava o kávě 1999