Historie moka konvičky

Seriál „Historie kávovarů“
• Historie french pressu. Začínáme nový seriál ze světa kávy
• Historie vacuum potu: Zapomenutá a znovu objevená alchymie
• Historie dripperu: Krása jednoduchosti

Italská moka – silná káva, která chutí i způsobem přípravy připomíná espresso. Historie moka konviček není tak dlouhá jako historie french pressu, jež se táhne přes dvě století a představili jsme si ji v prvním dílu seriálu „Z historie kávovarů“. Neznamená to ale, že by byla méně zajímavá a barvitá.

Na začátku byl inženýr, který toužil přenést espresso z kaváren do domácností

Příběh moka konvičky začíná po roce 1918, kdy se do Itálie vrací po letech strávených ve Francii Alfonso Bialetti – konstruktér, inženýr a specialista na průmyslové zpracování hliníku. Hned po návratu otevírá v Piemontu továrnu na kovové nádobí. Jeho snem je vyrobit takový kávovar, který by „přenesl espresso z kaváren do každé italské domácnosti“.

Inspirací byly Bialettimu už ve 20. letech stroje v místních prádelnách. Z nádob s vroucí vodou tam byla systémem potrubí parou vytlačována mýdlová pěna přímo pod ruce pradlenám. Podobný princip Bialetti geniálně využil při konstrukci první moka konvičky.

V roce 1933 se zrodila ikona jménem Moka Express

V roce 1933 pak inženýr piemontské továrny Luigi de Ponti navrhl a patentoval první funkční „bialettku“. Znát ji můžete ze své kuchyně i vy – pod jménem Moka Express se osmiboká hliníková ikona v minimálních obměnách vyrábí dodnes. Že jde o skutečně geniální počin potvrzuje nedávná italská anketa, ve které byla tato konvička vybrána mezi pět designově nejzdařilejších italských produktů 20. století.

Hliník má na svědomí Mussolini

Ptáte se, proč Bialetti použil právě hliník? Ve 30. letech, kdy začínal uvažovat o sériové výrobě svého kávovaru, prohlásil Mussolini hliník za italský „národní kov“, aby donutil Italy využít vlastních zásob bauxitu, ze kterého se hliník získává. Vyrábět z nerezové oceli se rovnalo bezmála vlastizradě.

Do světa se „malý muž s knírkem“ vydal po válce

V Itálii moka konvička zdomácněla okamžitě – v době před válkou prodal Bialetti na 10 000 konviček ročně. Evropu a zbytek světa pak okouzlil jednoduchý způsob přípravy kávy po roce 1945, kdy do firmy nastoupil Bialettiho syn Renato. Právě on stál za reklamní kampaní „l'omino con i Baffi“ („malý muž s knírkem“), která znamenala nárůst výroby na 1 000 konviček denně.

Největším výrobcem je Bialetti i dnes

To byl ale pořád jen začátek – už na konci padesátých let opouštělo výrobní linku Bialetti přes 18 000 moka pressů denně. Přepočteno na roční výrobu – 4 000 000 kusů. Není divu – i nejdražší moka kávovar byl a stále je mnohem levnější než kávovar na espresso.

V pozici největšího výrobce moka konviček je Bialetti i dnes. Doma je v 90 % italských domácností, svoji stránku má v Guinnesově knize rekordů. A přestože i nadále svoje konvičky kompletuje v Itálii, přesunula firma, podobně jako další renomovaní výrobci (např. G.A.T.) a nehledě na označení „made in Italy“, výrobu jednotlivých dílů do Číny. Ty nejkvalitnější moka konvičky nicméně vznikají celé (výroba i kompletace) v Itálii – například designově dokonalé konvičky Top Moka.

Moka konvička je stále oblíbenější i v Česku. Má už své místo i u vás doma?